Británie na straně dobra

JEGAS RA – stock.adobe.com

Zásadní zatěžkávací zkouška pro Evropskou unii teprve přijde. Ve světle krize uprchlické a jen dočasně uhašené krize řecké to může působit jako nepřijatelné přehánění. Jenže rýsující se vystoupení Spojeného království z EU by poškodilo celou Unii.

Jako by nestačil fakt, že euro i schengenský prostor se ukazují jako projekty, jež nejsou připraveny na špatné časy a přiměřeně fungují jen v těch dobrých.

Přesto jsem přesvědčen, že mnohem zásadnější je pro Evropu a Evropskou unii téma blížícího se britského referenda o budoucím členství či nečlenství Spojeného království v Evropské unii.

Nejde ani tak o to, jaké vnitropolitické důsledky bude mít případné ANO či NE na samotnou ostrovní zemi. Jde více o důsledky pro kontinentální část Evropy.

Co je ve hře

Na základě vlastní praktické zkušenosti z řady technických i méně technických debat si dobře uvědomuji, jak jsou britský hlas a britská pozice často zásadní pro rozumné vyvážení pozic ostatních. Ne vždy musím souhlasit, ale vždy cítím, že Británii nelze jiným hráčem srovnatelné síly nahradit. Členství Spojeného království činí Evropskou unii dlouhodobě vyváženější a smysluplnější. Pro všechny.

Proto mě irituje, když debata o britském referendu v kontinentální Evropě sklouzává tak často od realismu k povýšenému mentorování a poučování či až k výhrůžným výzvám, aby se Británie „správně rozhodla“, nebo pocítí důsledky. To je bohužel uvažování velmi kontinentální a velmi nebritské. Se skřípěním zubů tedy nakonec hodnotím kladně, že Evropská komise jako kdysi zamýšlená technokratická část celého evropského stroje sama zakládá speciální oddělení, jež se má právě jen tématem referenda zabývat, a staví do něj Brita Jonathana Faulla, ryzího veterána a pamětníka procesu evropské integrace. Možná není taktické ani institucionálně vhodné, aby takový krok činila právě Komise. Ale alespoň tím někdo dává symbolicky najevo, že ví, co je ve hře.

Pro koho je EU?

Rozhodnutí Britů, ať chceme, nebo ne, bude totiž i rozhodnutím o nás všech ostatních, o celé integraci a o celé EU. Britové mají na své straně jednoho důležitého spojence, kterým je historie. Minimálně dvě stě let se tato nejstarší, nejodolnější a nejstabilnější demokracie v Evropě přes všechny peripetie a slepé uličky rozhoduje v klíčových dějinných okamžicích v zásadě správně. A stojí na správně straně.

V případě Napoleona, Viléma II., Hitlera či Stalina to byla právě Británie, stojící systematicky – a někdy zcela osamoceně – na straně rozumu, svobody a uměřenosti proti despotismu, falešným mesiášům a agresívním megalomanům, schopným Evropu spolehlivě zničit. Dějiny ukázaly, že tento britský korektiv slouží Evropě často jako „krabička poslední záchrany“ či poslední záchranný kruh, když už nic dalšího nefunguje.

Takže povýšenost a vztek na Brity stranou a rozum do hrsti.

Pokud Britové někdy řeknou, že Evropská unie není dost dobrá pro ně, pro koho jiného pak celý tento projekt dost dobrý bude? Z této otázky by měly mít evropské elity strach.