Blízkožravci, sucho a hladomory (a trh)

(Úvodní poznámka překladatele: Autor používá slovo locavore, pro jehož překlad jsem použil termín „blízkožravec“ obdobně masožravci nebo všežravci. Blízkožravec tedy jí pouze lokální jídlo, vyrobené do 100 mil od svého domova.)

Zrovna čtu knihu Blízkožravcovo dilema: chvála globálního jídelníčku (The Locavore’s Dilemma: In Praise of the 10,000-Mile Diet) od svých dlouholetých přátel Pierra Desrocherse a Hiroko Shimizuové. Je to skvělá kniha, aspoň dosud, která nabízí velmi dobré kritické zhodnocení blízkožravého hnutí za použití dobré ekonomie a solidních znalostí zemědělství a zeměpisu. (Pierre je ekonomický geograf, takže by to nemělo být překvapení.) Když jsem včera čekal na oba autory, abychom se sešli u kávy, četl jsem si tu knihu a všiml jsem si, že Hiroko sama napsala doslov. Těch pár stránek pěkně zachycuje ducha celé knihy.

Po diskusi velkého hladu, kterým trpěli její japonští rodiče během druhé světové války, píše:

„Jedno z hlavních poučení, které si můžeme vzít ze zkušeností mojí rodné země za uplynulých 150 let, je to, že posuny k politice potravinové soběstačnosti mohou skončit jedině tragédií. Jak jsme napsali v této knize – a jak řeklo mnoho lidí před námi – pokud zboží nepřekračuje hranice, nakonec je překročí armády. Generace mých rodičů je žijícím důkazem, že o čem si militaristé mysleli, že mohou dosáhnout pouze silou, může být mnohem účinněji a úspěšněji svobodným obchodem a mírem. […]

Jak si všímá Steve Pinker, žijeme zřejmě v nejmírovějším období za celou existenci našeho živočišného druhu. Avšak trvalo dlouho, než jsme do tohoto požehnaného stavu světa dospěli, a tento stav byl umožněn díky celosvětové směně výrobků, zdrojů, myšlenek a kultury. V současnosti sice máme ekonomické nesnáze, ale už jsme takřka porazili hladomory. Většina z nás žije delší, zdravější, bezpečnější a radostnější životy než předchozí generace. Připadá nám, že je naší povinností předložit několik konstruktivních návrhů na vylepšení globálního řetězce zásobování potravinami, a ne přetáčet hodiny do nějaké vysněné éry pasteveckého blaha, ze kterého ve skutečnosti všichni utekli, jakmile dostali možnost. […]

Mým přáním je, aby heslo „nakupuj lokální produkci“ (buy local) bylo brzy nahrazeno sloganem „nakupuj globální produkci – celá planeta je naší zahradou“.“

Nemohl bych souhlasit více.

Ale přidám ještě jednu další poznámku. Mnoho částí Spojených států právě trpí zásadním výjimečným obdobím sucha, zejména ve vnitrozemí. Ale všimněte si: nemáme tu žádný hladomor. Nikdo neumírá hlady. Nikdo nebude v důsledku ani o trochu hladovější. Za to můžeme děkovat globalizaci a konci lokální ekonomiky.

Pokud by byli obyvatelé Indiany odkázáni na stomílový jídelníček, byli by právě teď ve velkém průšvihu, protože plodiny a zvířata u nich trpí. Právě jejich možnost napojit se do federální a globální obchodní sítě zmírňuje tu těžkou ránu ze sucha a umožňuje přebytkům z jiných částí světa odvrátit zdejší hladomor. V mých lokálních novinách byla dnes zpráva o farmářovi ze státu Washington, kde je spousta deště, který byl nadšený, že může poslat svoje obilí a další plodiny do oblastí USA trpících suchem. A nezapomínejme, že je to díky trhu a cenovému mechanismu, že tento farmář ví o potřebě toto udělat. Vyšší ceny mohou skýtat příležitost utržit více, než odpovídá nákladům na dopravu. To je to, co dělají trhy, a globalizované trhy vytváří více příležitostí vyplnit mezery, kterých se dopouští příroda.

Globalizace dodávek potravin a s tím související úspory z rozsahu a snížení nákladů jsou pro lidstvo něco jako obrovské pojištění. Čím více se každá část světa zapojí do této sítě tím, že se otevře obchodování a čím více pomůžeme my tady v USA (v EU tím spíše – pozn. překl.) tím, že přestaneme dotovat zemědělce a zrušíme dovozní kvóty, tím více lidí bude mít skutečně bezpečnou dodávku potravin.

Cíl potravinové bezpečnosti je šlechetný, avšak poučení z dějepisu a ekonomie jsou jasná: největší potravinovou bezpečnost nezabezpečí, když dáte všechna svoje vejce, obilí a dobytek do jednoho lokálního košíku, ale diverzifikace vašich možností díky globalizaci obchodu. Nejlepší ochranou před rozmary přírody, kterou máme, je ta sofistikovaná flexibilita trhu, který čím je větší, tím je flexibilnější. Že globální obchod v podstatě ukončil hladomory, je skoro samo o sobě důvodem k odmítnutí blízkožravismu. Je to o to větší důvod k oslavě způsobu, jakým trh slouží té nejdůležitější z lidských potřeb mírumilovně a humánně.


Steve Horwitz je profesor ekonomie na George Mason University. Článek vyšel na webu BleedingHeartLibertarians.com. Přeložil Martin Pánek