Efekty zrušení patentní ochrany

Radim Smetka – 25. 12. 2010 (článek vyšel v čísle Listopad 2010)

Co je patentní ochrana v ekonomii?

Z pohledu ekonomie jsou patenty státem chráněný monopol na konkrétním nově vzniknuvším trhu. První firma, která na tento trh vstupuje, má možnost si u státu platit vytvoření bariéry pro vstup dalších firem na tento trh. Trh produktu se stává trhem tehdy, kdy vznikne po produktu poptávka. Na běžném nechráněném trhu se podíl poptávky na jednu firmu postupně snižuje s každou novou konkurenční firmou, která onen produkt nabízí. Patentní ochrana ve svém důsledku znamená, že stát zafixuje poptávku po chráněném produktu, tedy že se první firma o celkovou poptávku s nikým nedělí. Stát tak zafixuje dané firmě ekonomický zisk – zisk z toho, že nemá konkurenci a především, že jí žádná konkurence nehrozí. Patenty však nejsou charakteristické pro všechny trhy. Týkají se pouze trhů s produkty, jejichž náklady tvoří z velké části fixní náklady. Typickým příkladem fixního nákladu je výzkum. Proto se s patenty často setkáváme u produktů, jejichž značná část nákladů je tvořena cenou výzkumu (fixní) a jen malá složka nákladů je cena samotné výroby (variabilní) – například u léků.

Nechráněné trhy

Z dosavadního popisu by se nám patentní ochrana trhů s vysokým zastoupením fixních nákladů mohla zdát logická. Náklady na vytvoření produktu jsou obrovské a firma „si zaslouží“ ekonomický zisk, aby se jí náklady výzkumu rychle vrátily. Existují však trhy, které mají vysoké fixní náklady, přesto státem chráněny nejsou a své produkty bez problému nabízí – zkrátka se bez monopolní ochrany obejdou. Typickým příkladem jsou síťová odvětví. Jejich trh sice není náročný na výzkum, ale na jiný fixní náklad a tím je vybudování sítě. Těmto společnostem však stát žádné výsady nedává. Stát nevytváří bariéru pro vstup nové společnosti poskytující třeba kabelovou televizi, přesto ta původní společnost v oboru bez problému podniká a i přes obrovské fixní náklady své služby rozšiřuje.

Trochu výjimkou jsou mobilní operátoři. Stát sice žádnému jednomu operátorovi nedává patent na mobilní komunikaci, ovšem přísně limituje počet licencí na našem trhu – což je jakási paralela k patentní ochraně. Na takovém trhu tedy existuje konkurence, ale ne úplně otevřená. Na druhou stranu tentýž trh Evropská unie reguluje, například diktováním cen roamingu. Dalo by se tak říct, že stát se chová schizofrenicky, když na jedné straně neumožňuje otevřenou konkurenci a tím zvyšuje ekonomický zisk operátorů. Na druhé straně jejich zisk snižuje, když jim omezuje ceny volání ze zahraničí.

Proč existují patenty jen někde?

Když jsme si ukázali, že existují trhy s velkým podílem fixních nákladů nechráněné a jiné chráněné patentní ochranou, nabízí se otázka, čím se ty patentně chráněné odlišují? U síťových odvětví neexistuje riziko vzniku konkurence s výrazněji nižšími fixními náklady, než měla první firma na trhu. To v praxi znamená, že první firma musela za velký obnos peněz postavit síť. Každý případný konkurent by však musel postavit svou vlastní novou síť. Fixní náklady obou konkurentů by se tak příliš nelišily. V případě firem, které mají vysoké fixní náklady způsobené drahým výzkumem, je situace trochu jiná. První společnost vstupující na trh má vysoké fixní náklady, protože musí financovat výzkum. Každá další firma na trhu, pokud by nebyl chráněn patenty, má však fixní náklady nižší – nemusí financovat výzkum, pouze náklady na „okoukání“ výzkumu první firmy. Je tedy ve výhodnější pozici, než byla první firma. Z tohoto rozdílu vychází stát, když poskytuje patentní ochranu. Snaží se poskytnout výhodu ekonomického zisku tomu, kdo má vyšší fixní náklady, protože financoval výzkum.

Patentní ochrana je často obhajována pro svůj efekt snižování rizika vynalézání – ten, kdo investuje závratné částky do nějakého vynálezu, má díky patentní ochraně zajištěn monopol na daný produkt a tím se stává vynalézání bezrizikové. Pokud však není sám a podobný produkt vyvíjí více firem či vynálezců, pak patentní ochrana prudce zvyšuje rizikovost takového vynalézání. Monopol totiž dostane jen první vynálezce a všichni ostatní své peníze proinvestovali nadarmo. Ba co víc, patentní ochrana demotivuje od dalšího vyvíjení a vylepšování již vynalezených produktů. Pokud někdo vymyslí lepší či levnější způsob výroby, vymyslí, jak produkt vylepšit, posunout jej technologicky výš, nemůže takový nápad uplatnit, protože původní produkt je již patentován. Majitel patentní licence sám do dalšího vývoje není tlačen, protože nemá konkurenci.

Patentní ochrana ovlivňuje chování firem

Ve státě, který umožňuje patentní ochranu, dochází k tomu, že nově vyvinutý produkt, je poskytován jen firmou, která jej vynalezla. Má garantovánu celou poptávku na trhu daného produktu a nemá konkurenci. Tato firma je však limitována svými distribučními schopnostmi, a tak se její produkt nedostává k maximálnímu potenciálnímu množství zákazníků, jako kdyby tento produkt nabízelo více společností. Fixní náklady na výzkum se tak dělí mezi menší množství zákazníků a produkt je logicky dražší. V důsledku chybějících pozitivních vlivů konkurence neexistuje tlak na snižování variabilních nákladů, a tak cena produktu s časem příliš neklesá. Tím, že se nezvyšuje efektivita výroby, trpí i spotřebitel.

Zrušení patentní ochrany

Kdyby neexistovala patentní ochrana, firmy by se musely chovat jinak, aby zamezily konkurenci firem nezatížených náklady vývoje. Jednou z možností je zvýšit náklady konkurence na okopírování nápadu, například tím, že si firma bude lépe střežit tajemství výroby produktu či jinak zkomplikuje jeho odhalení.

Dalším možným způsobem je prodej podkladů vynálezu konkurenčním společnostem před tím, než dojde k vypuštění na trh. Tyto konkurenční společnosti by za něj byly ochotny zaplatit částku dosahující jejich fixních nákladů na „okoukání“ vynálezu, ale i část svého podílu na ekonomickém zisku. I po vypuštění produktu na trh bude možné nápad pořád prodat dalším firmám až do výše jejich nákladů na okopírování vynálezu. Je přece lepší tajemství výroby levněji koupit, než ho dráž odhalovat. To by mohlo vést ke změně struktury trhu do stavu, kdy se firmy budou specializovat na výzkum a jiné zase na prodej produktů výzkumu. Když bude tentýž produkt poskytovat více firem, rozloží se fixní náklady výzkumu na více zákazníků a tím klesne cena produktu. Firmy si na tomto trhu budou dále konkurovat a tím stlačovat ostatní náklady. Opět bude důsledek pozitivní. Absence patentní ochrany by tak způsobila nižší cenu produktů a jejich širší dostupnost.

Radim Smetka je student Národohospodářské fakulty VŠE a místopředseda Strany svobodných občanů.